Spiritismus

Víra v existenci světa zemřelých, kde přebývají po smrti duše člověka, je stará jako lidstvo samo. Spiritismus vzniká před necelými 160 lety v USA. Je to přesvědčení, které říká, že duše zemřelých je možné za pomoci tzv. médií přivolat přímo mezi nás.

Snad po celou historii mnozí lidé věří, že smrtí fyzického těla existence člověka nekončí. A stejně tak, že duše zemřelého kdesi stále přebývá, může se navracet a projevovat v našem světě. Svědčí o tom jak středověké a starověké písemné zprávy, tak i archeologické nálezy z dob, z nichž nemáme žádné písemné záznamy. A prozrazují to tradované legendy obsahující možná mnohem starší svědectví, než si vůbec dovedeme představit. Lidé se však s jevy naznačujícími posmrtnou existenci setkávají stále a s nimi trvá i lidská víra. V polovině 19. století vlivem některých událostí nabývá toto přesvědčení podoby spiritismu a celého spiritistického hnutí.

První spiritistická seance

Všechno vlastně začíná roku 1848 v poklidném městečku Hydesville, ležícím nedaleko New Yorku, v domě obývaném Johnem Foxem spolu s dvěma malými dcerkami. Mladší se jmenovala Cathie, starší Margarette. Fox přišel do městečka náhodou, koupil zde levně dům a usadil se v něm. Byl vdovcem a často jezdil do New Yorku za obchodem.

V roce 1847 bylo Cathie šest a Margarette devět let. Děvčata zůstávala několikrát do měsíce v domě sama i přes noc a strašlivě se přitom bála. „Někdo na nás mluví,“ říkávala.

„Kdo by tady mluvil?“ smál se pan Fox a ukázal děvčatům dům od sklepa až po půdu. Byl docela prázdný, s výjimkou prvního patra kde rodina přebývala.

Margarette však přesto tvrdila, že si povídá s jakýmsi panem Ryanem, který jí vypráví pohádky. Otec si na dívčino vyprávění brzy zvykl, a když se vracel z New Yorku, vždy se hned zeptal jestli zde byl na návštěvě pan Ryan.

Jednoho červencového podvečera, když obě ustrašené dívky čekaly, až uslyší zvuk otcovy bryčky, se po celém domě ozývalo praskání a údery

(podle spiritistického slovníku jde o tzv. rapsy).

Když se Fox vrátil, našel obě dívky strnulé strachy. Vytáhl z psacího stolu revolver a šel k půdě. Také on zaslechl podivné údery a klepání. Už si nebyl tak jist přebujelou fantazií svých dcer.

Nikoho však na půdě nenašel. Zvuky vycházely z různých míst a jejich původ se nedal určit.

Klepání však neustávalo ani v následujících dnech. Do domu se dostavili tesaři, aby prozkoumali původ zvuků. Řemeslníci prolezli dům od sklepa k půdě, proklepávali trámy, přikládali uši k prknům. Ani oni nemohli určit původ šramotu.

Fox a jeho sousedé vypozorovali, že ve zvucích je jistý řád a pravidelnost. Isaac Port přišel na myšlenku, že zvuky jsou zajisté zprávami z jiného světa, a navrhl, navázat s ním kontakt.

Odříkával abecedu a vyzýval neznámou duchovní sílu, aby dala znamení při vyslovení vhodného písmene, které by vedlo k sestavení logického slova a následně celé věty.

To byl návod, který byl později masově využíván s klepacími silami, které údajně vyluzují duše zemřelých na spiritistických klepajících stolcích.

Isaac Port a dalších jedenáct svědků později i před soudem vypovědělo, že navázali kontakt s duchem konkrétního zemřelého člověka, zaživa podomního obchodníka Charlese Ryana, který byl v domě před několika lety zabit a zakopán. Ryan označil pomocí jednotlivých písmen abecedy za svého vraha bývalého majitele domu a uvedl rovněž místo, kde leží jeho kostra.

Fox a jeho spoluobčané kostru vskutku našli pod dřevěnou podlahou suterénu, vykopali ji a oznámili vraždu šerifovi. Vrah byl během několika týdnů zatčen, ještě téhož roku usvědčen, odsouzen a oběšen.

Fox a jeho dcery si získali nesmrtelnou slávu. Nemohlo být pochyb, že jejich prostřednictvím navázali lidé poprvé významný a průkazný kontakt se záhrobím. Rodina se odstěhovala do Rochestru a své popularity dokázali využít velice prakticky, takže nesmírně zbohatli. Pořádali veřejná vystoupení a poskytovaly návody, jak navazovat kontakty s dušemi zemřelých.

Spiritismus (tj. duchaření, spirit = duch) se rázem rozšířilo nejen po USA, ale i po Evropě. Přišlo se na to, že extracitliví lidé, média, dokáží ve stavu transu, který se podobal spánku, komunikovat s duchy efektivněji a rychleji, než to učinil poprvé Isaac Port. Duchové o sobě dávali vědět nejen klepáním, ale projevovali se vynalézavějšími způsoby komunikace. Jako by sami od sebe se zvedaly stolky, svíčky či hrnky a vlastně i lidé. Objevovaly se a mizely předměty.

Spiritistické seance 19. století přinášejí řadu záhad. Jednou z nejpikantnějších jsou takzvané

otisky

. Domnělý duch ponoří ruku do předem připraveného roztaveného parafínu, zanechá tam otisk a poté se rozplyne. Otisk se po ztuhnutí vyplní sádrou. Otisky někdy představují i obličej, například věrnou podobu média. Že by médium nořilo svůj obličej do roztaveného parafínu...?

Dalším způsobem komunikace se zemřelými je

automatické psaní

. Jedná se o psaní bez vědomé kontroly a nevědomý pohyb je přičítán nadpřirozenému vedení.

Materializace

je jistě nejúžasnějším důkazem existence duchovního světa. Může to být jak materializace částečná, tak i celých, pohybujících se postav. Vzniká pomocí látky zvané ektoplasma často bílé, nebo šedé barvy, vycházející z těla media, dobře viditelná a fotografovatelná. Z této látky se mohou vytvářet pozemská těla zemřelých osob.

Spiritistická tabulka

je nástroj, používaný k hledání informací z nehmotného světa. "Ouija Board", jak je běžně v cizině nazývaná, je kombinací francouzského slova oui a německého ja, což značí ano. Je to komerční výrobek, prezentovaný jako napůl hra a napůl seanční nástroj.

Spiritistické seance ano nebo ne?
Mějte na paměti, že zjevení se k vám může upnout, pronásledovat vás, působit na vás dokud ho neuspokojíte. Vyvolat zjevení mrtvé bytosti, rušit ji ve spojeních, jež prožívá, je zločinem. Proto se každého vyvolávače a média zmocňuje na seanci chladné chvění, podvědomě pociťuje, že takové porušování zákonů přírodních i onoho světa nemůže zůstat nepotrestáno.

zdroj: http://fos.tym.cz/index.php